Trocha povídaní k čaji..

Sebevědomí, seberozvoj a sebeláska

Říkají Vám něco tyto tři pojmy? Možná, že už v dnešní době jsou tato slova slyšet až moc. A lidé jim skoro přestávají dávat nějaký význam, přitom je to tak důležité.

Pojďme si jednotlivá slova rozebrat. Tak abyste je v závěru nechápali jen jako slova.

SEBEVĚDOMÍ: tohle „slovo“ můžete sami používat v několika případech a nebo ho můžete slyšet od přátel. „nemám sebevědomí na to jít oslovit tu slečnu/toho kluka”. “Nemám sebevědomí jít na tento pohovor”. Nebo „Ty nemáš vůbec sebevědomí, vždyť ty se jen sám před sebou ponižuješ a na všechno říkáš, že to nejde, nebo že to nezvládneš.”

Většina z nás se nad významem slova vůbec nepozastaví a je to jen něco, pro co máme nějaký svůj vlastní význam. Pokud si ale toto slovo rozebereme, je hned na první pohled jasné, že se jedná o dvě slova – SEBE-VĚDOMÍ. Pokud tedy nemáte sebevědomí, nemáte vědomí sebe. Nejste si sebe vědomí. Nevíte, co ve Vás je. Možná se bojíte toho, co ve Vás je a nebo je to jen prostě o něco pohodlnější.

Mít sebevědomí a chápat význam toho slova znamená přijmout se takoví, jací jste. Vědět o svých vlastnostech, jak dobrých, tak špatných, vědět o tom, co nám jde a co nám nejde. A hlavně vědět, že pokud něco nezkusíte, tak zůstanete stát a až to nepůjde zkusit, zjistíte, že jste promarnili svůj čas, kvůli tomu, že jste si nebyli vědomi sebe sama.

Jednou jste jací jste. A jakmile si toto uvědomíte. Vše bude jednodušší.

SEBEROZVOJ: Navazuje na sebevědomí. Pokud jsme si vědomi sebe sama, víme v jakých oblastech je možné se rozvíjet. Rozvíjet jak to, co nám nejde (myšleno vypilovat to a nebo přijmout, že v dané oblasti mistři světa nebudeme). A dál samozřejmě rozvíjet to, co nám jde. Čím víc si totiž budeme připadat dobří, tím větší budeme mít sebevědomí.

Hlavní chybou je porovnávání se s ostatními. Každý jsme přece jedinečný a unikátní. Každému jde něco. Někdo umí krásně zpívat, jiný malovat, další nemá problém opravit auto, postavit dům. Pokud umíte nádherně vyšívat nebo vyprávět, není to o nic míň, než to, co dělají ostatní. Vše co děláte srdcem je nádherné a měli byste z toho mít radost. Radost přichází z nás. Pokud se budeme rozvíjet a makat na tom, co nás baví a co nám jde, budeme se cítit šťastní a budeme se cítit dobře, že opravdu něco umíme, že nám něco jde. A může to být opravdu cokoliv.

Je tedy důležité se poznávat a pozorovat, v čem vynikáme. V čem vynikáme poznáme, když si budeme sebe vědomi. Někdy na to holt člověk čeká roky, než mu docvakne, že ten čas na sebe je vždy právě teď. A teď a taky teď.

SEBELÁSKA: Je nejdůležitější. Bez ní nikdy nemůžeme být tam, kde si být přejeme.

Mějte se rádi. Chvalte se, dělejte co Vás baví, usmívejte se, nebuďte upjatí. Prožívejte každou minutu celého dne. Zpívejte, tančete jen tak. Vždy když se uvidíte v zrcadle, usmějte se na sebe. Usmějte se na ulici na druhé. Popřejte hezký den, poděkujte slunci že Vás hřeje. Podržte dveře někomu, kdo vchází. Po čase si budete připadat báječní, protože to dobro, které rozdáváte se Vám bude vracet. Milujte své kladné i záporné vlastnosti. Zapomeňte na to, co vidíte v televizi nebo v časopisech. Vy jste krásní takoví, jací jste. Nedělejte si s ničím starosti, všechno má své řešení. Přistupujte k životu jako k daru, protože on život dar je.

Trénujte svojí dokonalost. Buďte za ní vděční. Milujte sebe, své blízké, své děti, svého partnera, partnerku, rodiče..

Pokud Vám někdo ublížil, neuzavírejte se do sebe, zkuste to pochopit, popřemýšlet i nad svou chybou, zkuste odpustit, protože jediný, kdo cítí tu velkou bolest, jste vy sami. Pocit opravdového odpuštění je velice léčivý.

Buďte šťastní tak jak jste.

Co všechno nás dokáže ovlivnit

Od mala je nám vtiskáván vzorec strachu, který se nám zbytečně vryje pod kůži a my se jím brzdíme na dalších životních cestách..

Začíná to zcela nevinně, že si ani naši rodiče neuvědomují, že v tu chvíli ovlivňují své dítě až do dospělosti, protože ani jejich rodiče toto netušili..

Začíná to asi takhle: „nelez na ten strom, spadneš!”,  „Pozor na té silnici, srazí Tě auto.”, „Nezlob nebo přijde čert.”

Takové strachy nás obklopují od mala a berou nám odvahu do čehokoliv. Pokud se rodič o své dítě tak moc bojí, že mu předem všechno zakáže, má sice dítě, které nikdy nebude mít sádru nebo odřené koleno, ale také dítě, které si v sobě ponese blok strachu.

Strašení ale pokračuje i v dospělosti. Pustíte si zprávy a neuslyšíte nic jiného, než jen zastrašování. Schválně se na to někdy zaměřte. Vnímejte ten obsah jinak.

Najednou uslyšíte, že nemáte chodit do lesa na houby bez očkování, protože klíšťata Vás mohou nakazit. Můj táta chodí do lesa celý život a říká, že on chodí do lesa na houby, ne na klíšťata a také nikdy žádné klíště neměl.

Že se bude všechno zdražovat, tak byste si honem rychle měli začít víc šetřit. Atd.

Od sousedů slyšíte, že si koupili nové auto a vy ho nemáte. Od kolegyně v práci slyšíte, že zhubla 10kg, tak proč vy ještě taky nejste hubení.

Všude samé informace a doporučení co byste měli nebo neměli dělat. Co je zrovna pro Vás zdravé a ideální, že mít peníze znamená mít štěstí. Že hodně pracovat znamená získávat si společenskou prestiž.

Kde jsou ale vlastní hodnoty a názory? Zkusili jste někdy na většinové ano, říct ne?

Jak se na Vás všichni zatváří, co že si to dovolujete nesouhlasit a že Vaše názory přece nejsou reálné, že přece takhle to nemůže fungovat.

Tomuto se říká vystoupení ze své komfortní zóny. Až za ní je ten opravdový život bez hranic a zábran. Protože ty si tvoříme sami.

Cokoliv budeme chtít, to budeme mít.

Poslouchejme svůj vnitřní hlas a řiďme se intuicí. Neposlouchejte druhé, že to nedokážete, že to nejde, že to neumíte, že Vám to nevyjde. Prostě to udělejte tak, jak chcete vy.

Pokud po něčem toužíte, přestaňte se bát a udělejte to. Navzdory všem a všemu.

Představujte si jak už tu konkrétní věc máte a běžte si za ní.

Nenechte se zastrašovat. Žijte tím, čím chcete žít.

Jen Ti, kteří mají sílu si toto uvědomit mohou dokázat velké věci. Strach je přeci něco jiného, než pud sebezáchovy. Strach je naučená zbytečná věc, která nás brzdí.

Řekněte si o to, co chcete, udělejte to, po čem toužíte. Buďte klidně v očích druhých za blázna, pokud v tom, co budete dělat, budete šťastní.

Nikdo jiný není tvůrcem Vašeho štěstí. Jste jím jen vy sami.

Obklopujte se tedy jen tím a těmi, jenž Vám dělají dobře a přejte druhým úspěch.

Nestrašte druhé a snažte se je podpořit v tom, co chtějí. Kdyby to tak dělal každý, svět by se změnil v nepoznání a my všichni bychom pochopili, že jsme jedna rodina..

 Co nás brzdí v tom něco dokázat a co vlastně slovní spojení „něco dokázat znamená“

Žíjeme v době, kdy se už dávno zapomnělo na to, že každý z nás je prostě jiný. Nastavilo se měřítko, které poukazuje na věci, které musíme samozřejmě zvládnout, bez ohledu na to, zda to vůbec chceme.

Ať už se jedná o tlak na co nejlepší vzdělání nebo společenské postavení, nebo že měřítkem úspěchu jsou peníze.

Jak už jeden můj oblíbený mentor řekl „žijeme na zemi, kde už všechno máme a my si vymysleli peníze, abychom si vše mohli znovu koupit“.

Ano je to tak. V takové době žijeme. Pojďme si ale říct, jak se na takovou dobu dá „vyzrát“.

Je důležité si zkusit „osahat“ co nejvíce věcí, abychom mohli pracovat s tím, co opravdu milujeme a co nás baví.

Zkuste si představit, že cokoliv co Vás baví, Vás i živí. Zapomeňte na to, že je to nereálné, anebo že Vám někdo říká, že to nedokážete.

Dám Vám příklad. Ve školce jsem měla kamarádku, budeme jí říkat třeba Eliška.

Eliška měla rodiče, kteří jí striktně vedli od mala k tomu, aby se stala právničkou. Tatínek totiž právník byl. Eliška byla ale od malinka jiná, byla velmi kreativní a velice ráda se zapojovala do různých her a představení.

S Eliškou jsem se po školce dlouhá léta vídala. Chodila na gymnázium a jakmile ho dokončila, rodiče si přáli, aby už konečně začala studovat práva.

Jak jsem Elišku znala, věděla jsem, že to je něco, co opravdu nechce. Ze všech stran však poslouchala, že by na ty práva jít měla, že jí táta potom zaměstná a že bude mít všechno jednodušší. Že vydělá spousty peněz a bude moc spokojená.

Cítíte ten tlak? To rozhodování za druhé? To, že si přece někdo něco lépe myslí, než si to myslíme my sami ? Ano, nakonec byla opravdu přijata na právnickou školu.

Eliška ale měla v srdci jednu velkou lásku a tou bylo herectví. Moc ráda chodila do divadel na představení, později účinkovala v amatérském spolku a najednou na ní bylo vidět to obrovské naplnění.

Rodiče stále doufali, že je to jen koníček, který její právnickou kariéru neohrozí. Dokonce jí stále měli potřebu shazovat, protože se přeci chová jako úplný blázen, když by celou svou budoucnost zahodila a šla by za něčím, co by jí jistě těžko uživilo.

Jednoho dne se však Eliška probudila a cítila, že už dál nechce předstírat, že jí život jejích rodičů naplňuje. Rozhodla se, že přeruší studium a že se přihlásí na hereckou školu do Prahy a že chce stát na prknech, co znamenají svět.

Rodiče jí naprosto odmítli poslouchat, nadávali jí, poučovali a radili, co je pro ní přece mnohem lepší. I kamarádky jí moc nepodporovaly.

Jednou jsme se potkaly a ona se mi svěřila. Hned jsem jí řekla „neváhej a přihlaš se tam“.

Takovou odpověď nečekala. Najednou jsem jí zrcadlila její přání a ona stála ještě pevněji na zemi a její touha byla silnější. Na hereckou školu si přihlášku opravdu podala a byla přijata.

Netrvalo ani měsíc, sbalila si věci, poděkovala rodičům, vše se jim snažila vysvětlit a s omluvou odjela do Prahy. Do města, kde neznala nic a nikoho. Odjela za svým snem.

Čekáte, že si teď přečtete, že začátky byly těžké a že nakonec všechno dobře dopadlo? A nebo čekáte, že se jí nic nedařilo, dala tedy za pravdu rodičům a pokračovala ve studiu práv?

Ani jedno. Žádné začátky totiž těžké nebyly.

Vše jí šlo úžasně, byla jedna z nejtalentovanějších mladých hereček. Byla jsem na ní pyšná.

Na svou podporu od rodičů čekala dlouho. Ale i Ti jí nakonec řekli, že jsou rádi, že je tenkrát neposlechla. Dnes se svými představeními objíždí svět. Dělá, co ji baví a naplňuje.

Takže, co je tedy to, co nám brání v tom něco dokázat?

Už chápete? Je to strach z neúspěchu, malé sebevědomí a strach se odlišit od „stáda“.

Když jsem poprvé přemýšlela nad tím, kde je ten klíč k tomu si opravdu něco přát tak, aby se to splnilo. Měla jsem spousty otázek. Ta první mířila k mé kamarádce, která mi říkala, že opravdu všechno, co si budu ze srdce přát, se naplní.

Protože jsem hodně zvídavá, schválně jsem té kamarádce položila otázku.

Hele, tak já si budu přát třeba být zpěvačka a hodně slavná. Budu tedy slavná zpěvačka, když si to budu přát i když neumím zpívat?

A ta kamarádka se tak zamyslela a říká: „Jasně, budeš zpěvačka. Prostě tě budeme muset poslouchat.”

A ano, to dává logiku. Každé zboží má svého kupce. A pokud by byl můj největší sen zpívat a vyprodávat velké koncerty, bylo by to tak. Pokud bych do toho vložila celé své srdce.

Nic totiž není nemožné a veškeré limity si v hlavě stanovujeme sami.

Vše, na co myslíme, se dříve nebo později prostě děje.

Mohu Vám dát klíč k těm tajným dvěřím, které se Vám ostatní snaží schovat.

Štěstí a naplnění opravdu existuje.

 Jací lidé nám chodí do života a proč?

Hodně z nás se domnívá, že svůj vlastní život sám nedokáže plně ovlivnit, že situace, které se v našem životě odehrávají, jsou náhodné a že se nám snad i někdo mstí.

To, jak přemýšlíme ovlivňuje i to, jaké lidi okolo sebe máme, jakou práci děláme a jak jsme spokojení.

Svou vlastní myšlenkou k sobě přitahujeme ty, kteří nám tvoří zrcadlo naší duše, ty kteří nás přišli něco naučit a nebo ty, které jsme potkali už v minulých životech a stále s nimi nemáme vše dořešené..

Vezmeme to postupně.

Když se narodíme, vybíráme si rodiče a ač se Vám to zdá jakkoliv neuvěřitelné, je to tak. Někdy máte jistě pocit, že takové rodiče jste si určitě nemohli vybrat. Ale ano, vybrali.

Jsme totiž učeni si vybírat jako “ano toto chci, ne toto nechci”. Ale ve skutečnosti je vše jen ANO. Jakmile s tím budeme v souladu, pochopíme, že ne neexistuje a ANO nám vždy ponese jen to co, si opravdu přejeme.

Rodiče jsme si tedy vybrali zejména proto, že v minulém životě se nám ještě nepodařilo zpracovat spousty věcí a vzorců. Jsou to přesně ty věci, které se nám často opakují nebo lidé, kteří nám do života vstupují. To je jedna část toho, kdo nás obklopuje a proč.

Další je naše přemýšlení. Naše myšlenky tvoří naší budoucnost. Takže i tím jak myslíme, takové lidi k sobě přitahujeme.

Pokud si budeme stěžovat, že život je na nic, že nemáme peníze, že nejsme spokojeni. Tak nejen, že nám Vesmír řekne „ano dobrá, toto ti splním.”, tak nám k tomu přijdou ještě další lidé, kteří se v tom budou nimrat stejně jako my.

Toto jsou věci, které lze ovlivnit nastavením mysli. Takoví,  jací si budeme představovat, že jsme, takoví budeme. Takový život budeme mít a takovými lidmi se budeme obklopovat.

Věci, které ovlivnit nejdou jsou ty, které si máme vyřešit. Jsou to zejména vztahy. V nich potkáváme bytosti z minulých životů a s nimi řešíme dosud nevyřešené situace, na kterých je potřeba zapracovat. Nic nejde uspěchat. Jakmile věc uspěcháte, utečete od nevyřešeného, nebude trvat dlouho a tito lidé a situace se nám do života vrátí. Chtě, nechtě.

U každé takové situace je třeba přemýšlet nad tím, co nám která nese, co se nám opakuje a na co se zaměřit.

Budu-li ve vztahu, kde budu trpět ponižováním nebo násilím, je potřeba zapracovat na vlastní sebeúctě a uvědomit si agresi, kterou v sobě mám vůči sobě nebo okolí.

Další kategorií bytostí, kteří nám do života vstupují, jsou učitelé. Jsou to lidé, které potkáte a oni Vám nesou poselství, které je třeba vnímat. Nikoho nepotkáváte náhodně.

Já sama osobně lidem vstupuji do života jako posel, který nese nový pohled na věc.

Někdy i za jednou malou větou najdete klíč ke svému problému, který jste doposud brali jako nevyřešitelný.

Důležité je si uvědomit, že nic není tak hrozné, jak vypadá a že téměř všechno jsme schopni ovlivnit jen tím, jak přemýšlíme.

K tomu ráda uvádím příklad jednoho obrázku, který jsem nedávno viděla..

Na obrázku šli dva lidé, pršelo. Jeden šel pod deštníkem zamračený. Druhý bez deštníku s úsměvem. Ten zamračený se ptá toho veselého, co mu přijde tak fajn na tom, že prší?

A veselý mu odpoví, že by pršelo i kdyby byl smutný, tak raději bude veselý.

Ano je to tak, jsou věci, které neovlivníme. Je potřeba se nad nimi povznést, brát je tak, jak jsou a s úsměvem.

Dnešní doba je nakloněná pozitivnímu myšlení a všude slyšíte jen samé “myslete pozitivně”, atd.

Ano i ne, je má odpověď. Projevovat emoce, radosti, smutku i vzteku, je nesmírně důležité. Je potřeba si tím vším projít a všechno ze sebe dostat. Žádné emoce by v nás neměly zůstávat. Díky nim jsme schopni si více uvědomit.

Buďte šťastní, myslete pozitivně, ale pokud přijde něco, co si opravdu potřebujete prožít, zanadávat si, udělejte to. Jenom tak se můžete zase vrátit k upřímnému úsměvu.

Pokud se cítíte zmatení a ještě pořádně nevíte jak tyto informace uchopit, ale cítíte, že se sebou chcete něco dělat, jsem tady pro Vás. Ráda Vás nasměruji a ukáži Vám mnohem jednodušší životní cestu..